dlouhodobě se věnuji tématu nadaných dětí ve spolupráci se Společností pro talent a nadání. A vlastně mě znepokojuje, jak často se setkávám s výroky typu:

• „Přestala se ve škole ptát, pochopila, že na její otázky není prostor.“
• „Do školy se těšil, ale teď ji bere jen jako povinnost. Prý se tam ještě nic nového nenaučil.“

Jde často o děti, které při nástupu do školy čtou, baví se počítáním pokročilých příkladů, mají zájem o přírodní vědy, nebo jsou přirozeně velmi zvídavé a potřebují tématům porozumět do hloubky. - A ve škole se mají učit základy podle tempa svých spolužáků.

Když mluvíme o nadaných jedincích, nemluvíme o geniálních vynálezcích. Jsou to lidé, kteří přemýšlí jinak. Často více do hloubky, komplexně. I jejich vývoj může být jiný. Stejně jako vnímání světa, které často bývá více intenzivní.

A tito lidé často ve společnosti naráží. Ve škole i v pracovním prostředí.

Navíc nejde jen o jedničkáře. Řada nadaných žáků se nám ve školním systému ztrácí - například kvůli kombinaci s dalším znevýhodněním (tzv. dvojí výjimečnost). Na praxích mě například zaujalo, že v dané základní škole sice mají nadané žáky, ale žádného žáka s dvojí výjimečností...

Při studiu speciální pedagogiky, pedagogiky ani psychologie se ale o tomto tématu příliš nemluví a pedagogové tak zůstávají na hledání cest sami. Zrovna proto připravuji materiál pro své spolužáky a zajímají mě vaše zkušenosti z praxe.

Pro rodiče: Pokud je vaše dítě v některém předmětu výrazně napřed, co by mu pomohlo? Má nějaká další specifika a jak se s nimi ve škole pracuje?

Pro učitele: Co se vám při práci s nadanými žáky nejvíce osvědčilo?

Pro všechny: Co by podle vás měl vědět začínající pedagog / speciální pedagog, než poprvé vstoupí do třídy s nadaným žákem?